Připravuji si stůl pro další zákaznici a jsem, jako vždy, v mírném napětí. Vše voní čistotou, tak ještě jehlu, špičku...Obočí, hm... okem přejedu výběr barev. Říkala, že ji doporučila kamarádka, že prý je velmi spokojená, ale nová zákaznice je nová zákaznice!
Každý úkon je specifický. Nikdy se nedá dopředu s jistotou určit, jak bude probíhat. Je tolik aspektů, které každou proceduru ovlivňují - jak barva chytá, jak je zákaznice citlivá, jestli si dokážeme porozumět při výběru barvy a tvaru. Někdy vypadají požadavky slovy zákaznic opravdu zajímavě a docela mě vyděsí. Jako naposledy ta hezká paní s požadavkem, že chce obočí „do špičky". Do jaké špičky? Kde by měla ta špička být? Nakonec jsme se shodly na tom, že si přeje mírně ostřejší oblouk.
Vše začíná jako vždy. Karta, pár dotazů, anamnéza. Povídáme si a já sleduji pohyb obočí a jeho přirozený tvar. Respektive to, co z přirozeného tvaru ještě zůstává. Klasika - levá strana je mírně vyšší a pravé obočí je posazeno dál od nosu. Zákaznice si bere zrcátko do ruky a já ji vysvětluji, jak se dají tyto drobné asymetrie vyladit. Směje se, že si toho nikdy nevšimla. Nanesu anestezii. Barva? Vycházíme ze studené blond barvy vlasů. Vyzkouším ji, chce to ještě trochu ztmavit a je to.
Začínáme levým obočím, pěkně pomalu vlásek po vlásku. Procedura sama o sobě se zdá být rutinou - aplikace pigmentů, anestetik, odličujících prostředků a přesto tato přesná pravidla nejsou nikdy úplně stejná. Dnes je zákaznice citlivější. V duchu si stále kontroluji čas nanesené anestezie. Proč jí to bolí?
Dokončím oblouk, znovu znecitlivím a kontroluji tvar. Obočí chce prodloužit k vnějšímu konci a maličko rozšířit u nosu, shodujeme se. Je vidět, jak se zákaznice uvolnila, protože obočí začíná vypadat podle jejích představ a najednou přestalo i bolet. Jako bys nevěděla, co dělá psychika, říkám si s úlevou v duchu...
Pomalu končíme. Teď přichází okamžik pravdy. Klientka si bere do ruky zrcátko. „Jé to jé krásný, vy jste fakt šikovná". Začíná se mě zalévat pocit pýchy..."Můžu jen takovou maličkost?" Zbystřím! „Nezdá se vám, že je to pravé obočí trochu kratší?" Beru přístroj a napravuji milimetrovou odchylku. Teď už je to v naprostém pořádku.
Vytisknout stránku
Komentáře (0)