Vytisknout stránkuKadeřnictví je jako povolání známo tisíce let. Byly objeveny starověké kresby a malby, které zobrazují lidi pracující na vlasech jiných lidí.
Řečtí spisovatelé Aristophanes a Homer zmíňují kadeřnictví v jejich spisech. V Africe se v některých kulturách věřilo, že ve vlasech sídlí duch člověka, což dávalo kadeřníkům v těchto komunitách vysoké postavení.Poptávka po službách péče o vlasy vzrostla s papežský výnosem z roku 1092, který požadoval, aby si všichni římsko-katoličtí duchovní oholili vousy.
První výskyt slova "kadeřník" je v Evropě zaznamenáno v roce 1600, kdy kadeřnictví začalo být považováno za profesi. Móda této doby udávala aby bohaté ženy nosily složité a zdobené účesy, o které se jim starali jejich služky. O vlasy bohatých pánů zpravidla starali komorníci.
Alžbětínská éra
rozmlouváním mezi sebou. Délka vlasů se nosila k ramenúm a vlasy se natáčely horkými žehličky, které se tehdy říkalo "love locks."Muži se začali zabývat úpravou vlasů žen poprvé ve Francii. Mnoho pozoruhodných kadeřníků z této doby byli muži, což je trend, který pokračuje i do současné doby. Prvním slavným kadeřníkem byl Champagne, který se narodil v jižní Francii. Poté, co se přestěhoval do Paříže, otevřel si svůj vlastní salón, kde česal a upravoval vlasy bohatých pařížských žen až do jeho smrti v roce 1658.
V 17. století se ženské vlasy začaly vyčesávat do výšky. Tento účes získal oblibu díky kadeřnici madam Martin. Vysoké hromady kadeře byly napomádovány, zapudrovány a ozdobené stuhami, květinami, krajkami, peřím a šperky a později i celými miniaturními zahrádkami včetně malých stromků vložené do váziček s vodou, peřím exotických ptáků, vycpanými zvířaty, soškami...
V době, kdy vládne Ludvík XIV. (1643 - 1715), řečený Král Slunce, jsou účesy uvolněnější a nápaditější, hlavně ve vyšší společnosti a na královských dvorech. Vzorem tehdejší módy byl právě styl oblékání u dvora Krále Slunce.
Kolem poloviny 17. století si Ludvík XIV začal kompenzovat své ustupující vlasy dlouhými, kudrnatými parukami. Tento styl se stal mezi šlechtou módní a s různými obměnami byl nošen v průběhu následujících 150 let.
V 17. století ženy ještě nepoužívaly paruky, ale zhotovovaly si složité účesy zdobené stuhami, perlami nebo krajkami, módu paruk přijaly až v 18. století. Na konci 17. stol. přichází do módy účes á la Fontagne s vysokou krajkovou ozdobou, který se udrží do počátku 18. století.
Slavní kadeřnící 18. stoletíProfese kadeřníka jako skutečného povolání bylo zavedeno poté, co byl Legros de Rumigny vyhlášen prvním oficiálním kadeřníkem u francouzského královského dvoru. V roce 1765 de Rumigny publikoval jeho knihu Art de la Coiffure des Dames, která pojednávala o kadeřnictví a zahrnovala obrázky účesů. Kniha byla bestsellerem mezi Francouzkami. Jednou z jeho nejznámějších klientek byla Madame de Pompadour.
Osobním kadeřníkem Marie Antoinette (1755 - 1793) byl Léonard. Léonard vytvářel složité účesy, které se tyčily až pět stop (cca 1,5 m) nad hlavami nositelek a byly módním trendem v bohatých kruzích pařížské aristokracie. Královna Marie Antoinetta trávila mnoho času vymýšlením nejen neobvyklých šatů, ale i nových účesů, které pak tvořil Léonard. Vytvoření takového uměleckého dílo trvalo téměř celý den a proto se na hlavě nechávala několik dnů. Nejenže se tak velmi obtížně spalo, ale ve vlasech se množily vši. Oblíbeným módním doplňkem se proto stala drbátka a škrabátka. Snaha o potlačení nepříjemného hmyzu byla také jedním z důvodů, proč se účesy pudrovaly.
V 80. letech 18. století už byly objemné a přeplácané účesy na ústupu. Ač stále okázalé, zdobily se mnohem méně, zpravidla jen mušelínovými látkami a barevnými stužkami. Konec tohoto fascinujícího účesového období spadá do období Velké francouzské revoluce, která změnila dějiny nejen politické, ale i modní.
Bohaté francouzské ženy si nechávaly vlasy stále ještě upravovat jejich domovech. Kadeřnické služby byly dostupné pouze těm, kteří byli dost bohatí na to, aby si buď najmali profesionály, nebo si platili zaměstnance, kteří jim pečovali o vlasy.

Zkrášlovací a kadeřnické salóny se, vedle holičských salónů, stávaly stále více populárními v průběhu 20. století. Salóny sloužily jako společenská místa, která umožňovala ženám se setkávat a současně si nechávat upravovat vlasy či zkrášlovat obličej. Bohaté ženy stále ještě měly své kadeřníky, kteří docházeli do jejich domovů, ale většina žen navštěvovala
salóny poskytující služby, mezi které patřily také luxusní salony, jako jsou Elizabeth Arden´s Red Door Salon.
K největšímu pokroku kadeřnických nástrojů došlo v průběhu tohoto období. Elektřina vedla k vývoji trvalých ondulací na vlasy a vysoušečů vlasů - fénů. Tyto nástroje umožnily kadeřníkům návštěvy svých salonech, než omezené služby v domácí návštěvy. Byly vyvinuty nové postupy při barvení vlasů. Po první světové válce se stal populární krátky střih tzv. „bob cut" spolu s dalšími krátkými účesy.
Sydney Guilaroff

Alexandre de Paris

Oribe

Styl úpravy vlasů, střihů a vlasových doplňků podléhá neustálým módním změnám. Kadeřnický průmysl přichází na trh s nekonečnou řadou novinek, jedna z posledních - prodlužování vlasů pírky.


Obchodní podmínky · Mapa stránek© 2012 Maha Studio. Počet návštěv: 209540 (262)